V šedesátých létech dvacátého století nejprve pokračovala popularizace a pomalé šíření myšlenek o potřebách řízení jakosti v průmyslu na vědeckých podkladech. Později s růstem počtu odborníků znalých problematiky a pociťujících růst potíží direktivně řízené socialistické ekonomiky a s narůstajícím vlivem konkurence vyspělých států se rozšiřují jejich aktivity. Stále většímu okruhu odborníků ve výzkumných ústavech, školách a v průmyslu bylo zřejmé, že nevyhnutelným nástrojem k nápravě těchto nedostatků je péče o jakost veškeré práce.

Vedle již dříve zmíněných (ODKAZ) vědeckých a výzkumných pracovišť (SVUSS, ČVUT) se vytváří odborné pracoviště i v tehdejším Ústavu teorie informace a automatizace (UTIA) v Čs. akademii věd. Zde se shromáždili další vynikající odborníci, např. RNDr. Hanš, CSc., Ing. Ulrich, CSc., a Ing. Kubát, CSc.

Pracovníci ze škol, výzkumných ústavů, průmyslových podniků, ale i ze správních institucí se postupně začali seskupovat v různých odborných společnostech tehdejší Československé vědecko-technické společnosti (ČSVTS), původně zastřešované „Revolučním odborovým hnutím“ (ROH) - součástí tehdejší "Národní fronty" (NF), řízené komunistickou stranou. Později se ČSVTS z područí odborářů vymanila, ale součástí NF zůstala. ČSVTS byla ve skutečnosti sdružením oborových a několika průřezových vědecko-technických organizací. Členské organizace, ačkoliv sdružovaly velké počty členů, neměly právní subjektivitu a jejich odborná činnost byla přísně kontrolována. Všechna spojení mimo organizaci, zejména do zahraničí, podléhala dozoru a musela být schvalována.

V každé z oborových organizací byli v té době také členové, kteří pracovali v podnicích nebo ústavech daného odvětví v problematice jakosti. Významný počet jich byl ve společnosti strojnické, dále v elektrotechnické, stavební, chemického inženýrství, ale také ve společnosti potravinářské a jiných.

Zúčastněné osoby:

Anežka (Agnes) Žaludová, František Egermayer, Otto Hanš, Milan Ulrich, Libor Kubát, Josef Křepela