V polovině 40. let 20. století skončila druhá světová válka, prozatím nejhorší a co do trvání ozbrojených akcí nejdelší válečný konflikt. Stejně jako tomu bylo u všech válek předcházejících, byl její počátek a průběh spojen s výrazným rozvojem vědy a techniky vůbec, rozvojem nových vědních oborů a výrobních technologií zvláště. Sama věda, lidské poznání, se stala výrobní silou, která byla často významnější než ostatní výrobní síly, hmotné i lidské.

Výrobní procesy se stávají sofistikované, daleko náročnější na kvalifikaci pracovníků. Stále větší význam mají „bílé límečky“ na úkor „modrých halen“. Vysoký stupeň koncentrace sil, mechanizace a automatizace procesů značně zvýšil produktivitu výrobních procesů a současně oddělil osobu manuálního pracovníka od daného výrobku a prováděné operace.

Oddělení pracovníka od výkonu výrobní operace, prudce rostoucí produktivita a dříve nepředstavitelné velikosti výrobních sérií způsobily, že ztratila účinnost od dob manufakturní výroby používaná kontrola kvality prováděné operace samotným operátorem, dělníkem, případně „superkontrola“ každého výrobku mistrem či technickou kontrolou.

Současně s rozvojem vědy a techniky se již v zmiňované polovině století enormně zvýšily nároky uživatelů, spotřebitelů, zákazníků na užitné vlastnosti výrobků – funkce, výkon, spotřeba energie, bezpečnost, spolehlivost, pořizovací a provozní náklady a řada dalších. Každé další časové období, na příklad desetiletí, přináší výrazný nárůst nároků na kvalitu produktu, ať hmotného či nehmotného.

Růst potřeb zákazníků vždy byl, je a bude doprovázen dalším rozvojem vědních oborů, vznikem nových vědních odvětví, vypracováním nových vědeckých metod a nástrojů a nových technologií spojených s růstem kvality výrobků a služeb a její kontrolou, managementem.

Tak tomu bylo i v oné polovině 20. století, kdy došlo ke skokovému rozvoji techniky, zejména v oblasti materiálů a jejich zpracování, energetických zdrojů (atomová energie) a pohonů (reaktivní pohony). To bylo podmíněno novými objevy ve všech přírodních oborech a počátky vesmírných objevů.

Ve vztahu k managementu jakosti nelze zapomenout na rozvoj matematických a fyzikálních oborů a rozvoj v oblasti lidských zdrojů a jejich managementu.

V první polovině století se vědečtí pracovníci a technici v českých podnicích, školách a vědeckých ústavech drželi ve srovnání se světem na velice dobré úrovni. V nejvyspělejších podnicích již byly používány sofistikované a velice účinné nástroje řízení jakosti, reprezentované na příklad matematicky zdůvodněnými přejímacími plány a nástroji regulace jakosti.

Značně horší vliv na úroveň nejen vědy a techniky v býv. Československu po roce 1945 mělo ale rozdělení Evropy a celého světa na politicky a sociálně nepřátelské tábory, kde nám připadlo místo v táboře zaostávajícím a neperspektivním.